šťastnou cestu..
co bys chtěl od Boha a proč dostávaš jen to co potřebuješ?
Taky si často pokládáte otázku, proč vlastně žijeme? Jaký zde máme účel a úděl? Možná že čekáte na nějaký zázrak, který změní věci k lepšímu. Ale takové zázraky nechodí zvenčí chodí zevnitř nás. Jestli chceme změnit svět, začněme tím, že se pokusíme změnit sebe. Buďme k sobě dobří a laskaví. Žijeme v lásce a pravdě a ne ve lži a strachu. Mnoho z vás má strach z budoucnosti. Máte obavy, že vás budoucí události připraví o všechno na čem jste doposud lpěli a co bylo součástí vašeho světa. Jenže nikdo vás o nic nepřipraví. Vlastně ani nemůže. Může se stát, že někdo bude chtít měnit věci kolem vás, ale nemůže měnit věci uvnitř vás, když mu to nedovolíte. I zlo je slabé a moc dobře ví, že když se nebudeme bát projevit svojí vůli, tak nic nezmůže.
Materiálně založení lidé fungují tak trochu v režimu autopilota. Jejich osud je předurčený tak jako trasa vlaku, který se nedokáže odchýlit od směru kolejí. Není v jejich silách změnit vlastní život. Čím víc egoismu a prospěchářství, tím menší je schopnost změnit sebe samého a svůj život k lepšímu. Jsou jako ptáci, kteří zapomněli létat. Za to ti, kteří hledají cestu k Bohu (a pro každého má Bůh svojí podobu pro někoho je to vesmír a jeho zákony, pro jiného síla dobra, či architekt všehomíra), tak ti ví, že je bůh odměňuje tím, že je obrazně řečeno převádí do režimu ručního řízení a pomáhá jim dosáhnout dokonalost nejkratší a optimální cestou. Ti kteří našli cestu k Bohu ví, že jsou věční. Vnější okolnosti nám mohou sebrat hmotné věci kolem, možná i ten náš tělesný skafandr, ale svobodu ducha nám nikdo vzít nemůže.
Taky si často pokládáte otázku, proč vlastně žijeme? Jaký zde máme účel a úděl? Možná že čekáte na nějaký zázrak, který změní věci k lepšímu. Ale takové zázraky nechodí zvenčí chodí zevnitř nás. Jestli chceme změnit svět, začněme tím, že se pokusíme změnit sebe. Buďme k sobě dobří a laskaví. Žijeme v lásce a pravdě a ne ve lži a strachu. Mnoho z vás má strach z budoucnosti. Máte obavy, že vás budoucí události připraví o všechno na čem jste doposud lpěli a co bylo součástí vašeho světa. Jenže nikdo vás o nic nepřipraví. Vlastně ani nemůže. Může se stát, že někdo bude chtít měnit věci kolem vás, ale nemůže měnit věci uvnitř vás, když mu to nedovolíte. I zlo je slabé a moc dobře ví, že když se nebudeme bát projevit svojí vůli, tak nic nezmůže.
Materiálně založení lidé fungují tak trochu v režimu autopilota. Jejich osud je předurčený tak jako trasa vlaku, který se nedokáže odchýlit od směru kolejí. Není v jejich silách změnit vlastní život. Čím víc egoismu a prospěchářství, tím menší je schopnost změnit sebe samého a svůj život k lepšímu. Jsou jako ptáci, kteří zapomněli létat. Za to ti, kteří hledají cestu k Bohu (a pro každého má Bůh svojí podobu pro někoho je to vesmír a jeho zákony, pro jiného síla dobra, či architekt všehomíra), tak ti ví, že je bůh odměňuje tím, že je obrazně řečeno převádí do režimu ručního řízení a pomáhá jim dosáhnout dokonalost nejkratší a optimální cestou. Ti kteří našli cestu k Bohu ví, že jsou věční. Vnější okolnosti nám mohou sebrat hmotné věci kolem, možná i ten náš tělesný skafandr, ale svobodu ducha nám nikdo vzít nemůže.